Dítě je chodící biologická bombička. Čím dříve nastoupí do školky, tím častěji bude nemocné

Imunitní systém dětí se od toho dospělého liší. Dětská imunita je ještě nezkušená a nevyzrálá, proto jsou děti častěji nemocné. Proděláváním nemocí se jejich obranyschopnost učí odvádět svou práci. Nejurputnější boje musí imunitní systém svádět při nástupu dítěte do školky, obzvláště, pokud se tak stane před třetími narozeninami dítka. Kolik běžných nachlazení v prvním roce školky je v normě a kdy je naopak třeba začít panikařit? A jak dětskou imunitu posilovat? To a mnoho dalšího ve svém komentáři prozradí zkušený dětský lékař MUDr. Richard Rýznar.

První věta každé učebnice pediatrie zní: dítě není zmenšenina dospělého člověka. Tato poučka samozřejmě platí i pro imunitu dětí, obzvláště pak předškoláků. Zatímco školáci a teenageři již mají obranyschopnost srovnatelnou s dospělými – případně dokonce ještě výkonnější –, imunita malých dětí do pěti let se označuje jako nezralá nebo naivní. V praxi tento fakt znamená, že se batolata a mladší předškoláci mnohem častěji než dospělí potýkají s infekcemi, jejichž průběh je navíc závažnější a projevy výraznější. Nejmladší kojenci jsou proti tomuto chráněni lépe, protože v jejich organismu kolují protilátky získané od matky v děloze a částečně také při kojení. Jak ale dítě roste, tato „zásoba“ mizí a dětský organismus si své protilátky musí začít tvořit sám. Dětská imunita je tedy slabší než ta dospělého. Na druhou stranu se však poměrně často u menších dětí setkáváme s přehnanými reakcemi imunitního systému na látky v potravě a okolí, tedy alergeny. Laicky řečeno – dítě se takzvaně „osype“ po všem možném. V této oblasti lékaře nejvíce trápí vyrážky po podání antibiotik. Ty většinou nepředstavují přecitlivělost na dané antibiotikum, ale právě spíš příliš hysterickou reakci nezkušené imunity.

Největší zátěž: Nástup do dětského kolektivu

S nástupem dítěte do školky obecně čeká jeho imunitní systém vpravdě titánská zátěž. Proto také pediatři zrovna nadšeně nevítali úsilí politiků ustanovit „právo na školku“ všem dětem už od dvou let. V kolektivu dětí, zvláště pokud jde o větší skupiny, kolují stovky různých druhů virů, desítky bakterií, mykoplasmat, kvasinek a parazitů. Na každé setkání s novým patogenem reaguje imunita dítěte standardním způsobem: dostaví se horečka, zvýší se prokrvení sliznic a sekrece hlenu. Dítě zkrátka onemocní. V tomto ohledu je dobré myslet na to, že po odeznění nemoci by vždy měla následovat optimálně až trojnásobná doba rekonvalescence, aby se imunita po „boji“ posílila. To je ale dnes bohužel nepřekonatelný požadavek, maminka musí nastoupit do práce, a tak je dítě většinou dalšímu ataku znovu vystaveno v době, kdy jeho imunita ještě zpracovává předchozí podnět a je dosud oslabena. Tento bludný kruh se v prvním roce či dvou ve školce neustále opakuje. Výsledkem jsou přeplněné čekárny dětských lékařů a pohotovostí, nervózní rodiče a naštvaní zaměstnavatelé.

Pozdější nástup do školky může dopad zmírnit

Kvůli své ještě nezkušené, nevyzrálé imunitě jsou tedy děti, nadsazeně řečeno, takové chodící biologické bombičky. Ve školce se dítko nakazí patogenem, ten se v něm úspěšně první hodiny namnoží a dítě jej nevědomky – a v kolektivu svých vrstevníků s velkou úspěšností – předá dál. Kýchnutím, dotekem, přes hračky či lahvičku s pitím. Jednou jsem slyšel větu, že první rok ve školce je kontinuální nemoc přerušená krátkým obdobím zdraví, čemuž nelze než dát za pravdu. Maminky, které dávají dítě před třetím rokem věku do kolektivu, tak musejí počítat s tím, že častěji než v práci budou muset být doma s nemocným potomkem. Pozdější nástup do školky přece jen znamená už zralejší imunitu, díky čemuž se dítě potkává s nemocemi postupněji a šetrněji. Bohužel, rodiče většinou tento fakt neradi slyší, a vše zhoršuje trend sázející na výkon, finanční příjem a životní úroveň.

Osm běžných nachlazení za rok je v normě

Rodiče, kteří si neuvědomí, jak velkou zátěž imunita dítěte po nástupu do školky prožívá, též často podléhají panice, že s obranyschopností jejich dítka není vše v pořádku. V takových případech je důležité vědět, že 5 až 8 akutních infekcí, tedy běžných nachlazení, za první rok strávený v kolektivu jejich vrstevníků, je u dětí možné považovat za normu a o selhání imunity nejde. Závažné defekty imunity jsou naštěstí velmi vzácné a projevují se vážnými a takzvaně netypickými infekcemi. Samozřejmě ale není správné zcela rezignovat na to, že dítě prostě bude neustále nemocné. Rodiče by měli aktivně o imunitu svého dítěte pečovat a posilovat ji. Základem pro dobrou obranyschopnost je dostatek spánku, dostatečná fyzická aktivita na čerstvém vzduchu, kvalitní relaxace, která děti ochrání před stresem, a rovněž vyvážená strava. Velkou pomoc nezralé imunitě v boji proti infekcím představuje například podávání vhodných přírodních látek – vitamínů, imunoglukanů a stopových prvků. Ty je dobré dětem dopřát nejen ve stravě, ale i v kvalitních doplňcích stravy.

—————————————————————————

Autor komentáře: MUDr. Richard Rýznar je praktickým lékařem pro děti a dorost s více než 30 letou praxí.  Získal dvě atestace z pediatrie i  neonatologie, působil jako lékař JIP na dětské klinice, zastával pozici zástupce primáře dětského oddělení okresní nemocnice a ředitele dětského centra. V současné době provozuje soukromou dětskou praxi s přibližně 1400 pacienty, pro tuto činnost má specializovanou způsobilost. Jako odborník spolupracuje se společností Vegall Pharma, která je výrobcem kvalitních doplňků stravy pro posílení imunity.