Co je infekce HIV a AIDS

O viru HIV a AIDS slyšel někdy snad už každý člověk. Pro mnoho lidí představuje toto onemocnění skutečnou hrozbu, které je třeba předcházet. Málokdo však ví, co tyto zkratky ve skutečnosti znamenají a odkdy se v moderní medicíně začaly používat.

V roce 1981 byly v USA poprvé popsány příznaky nového onemocnění, které později dostalo jméno AIDS (Acquired Immune Deficiency Syndrome) neboli Syndrom získaného selhání imunity. Krátce poté, v roce 1983, byl objeven původce nemoci – virus, který byl nazván HIV (Human Immunodeficiency Virus). Tento virus poškozuje imunitní systém tak, že postupně dochází ke ztrátě imunity, tj. obranyschopnosti organismu. Lidský organismus začíná být náchylný k řadě dalších infekčních a nádorových onemocnění.

V současné době jsou známy dva typy lidských virů způsobujících onemocnění AIDS, které jsou nazývány HIV-1 a HIV-2. Za celosvětové rozšíření HIV infekce je přitom zodpovědný především virus HIV-1.

Od nákazy virem k rozvoji AIDS

Člověk nakažený virem HIV nemusí mít řadu let žádné zdravotní obtíže. Toto období označujeme jako bezpříznakové nosičství viru HIV. I v tomto období však může nakažený člověk přenést infekci na další osoby, i když sám vypadá a cítí se zcela zdráv.

U většiny „HIV pozitivních“ dojde k rozvoji některého z příznaků HIV/AIDS obvykle za 10-15 let po infekci virem HIV. Na rozvoj nemoci má vliv celá řada faktorů, zejména úroveň obranyschopnosti organismu, životní styl člověka či jeho výživové návyky.

Každé, i lehké onemocnění, představuje pro organismus určitou zátěž. K rozvoji onemocnění AIDS ze stadia HIV pozitivity může přispět tzv. reinfekce, tedy příjem další dávky viru HIV do organismu. Je velmi důležité u nakažené osoby infekci HIV co nejdříve prokázat, aby se mohla včas zahájit léčba, která má šanci rozvoj onemocnění výrazně zpomalit, prodloužit tak život a zlepšit jeho kvalitu.

Výskyt onemocnění
Odborníci odhadují, že na celém světě je nakaženo HIV infekcí zhruba 39,5 milionu lidí.
V České republice žije přibližně 1600 HIV pozitivních osob.

Výskyt nemoci je nejvyšší v Praze, Středočeském a Jihomoravském kraji. Mezi nejčastější způsoby přenosu HIV patří pohlavní styk mezi homosexuálními či bisexuálními jedinci. Na konci září 2011 bylo v ČR evidováno celkem 967 těchto případů. Dalším nejvíce rozšířeným způsobem nákazy je pohlavní styk mezi mužem a ženou. HIV/AIDS dosud podlehlo 2020 obyvatel České republiky.

Léčba HIV a AIDS

Hledání účinné léčby proti nákaze virem HIV následovalo ihned po jeho objevení v první polovině 80. let minulého století. V mezičase trvajícím přibližně dva roky, kdy ještě nebyl znám původce onemocnění, byla léčba pacientů velmi obtížná. Omezovala se pouze na léčbu nejčastěji infekčních, ale i jiných onemocnění souvisejících s postižením imunitního systému pacientů, nikoliv na infekci samotným virem. Základním principem léčby této choroby je dobrá znalost HIV a jeho životního cyklu. V uplynulých desetiletích byly postupně objeveny léky působící na různých místech životního cyklu viru. Potlačují především množení viru, a tím oslabují jeho negativní vliv na lidský organismus.

První, opravdu účinný lék na HIV se dostal k pacientům již v roce 1985. Používal se samostatně, v mnohem vyšších dávkách, než je tomu v současnosti. Způsoboval četné, velmi závažné vedlejší účinky, které byly v té době považovány za nezbytnou daň výměnou za jednoznačný protivirový účinek. Je zajímavé, že tento lék se v léčbě používá dodnes a i přes následné objevy mnoha dalších léků neztratil příliš ze své důležitosti v terapii této infekce.

Během dalších let intenzivního vědeckého snažení se postupně objevily nové léky, které měly odlišné chemické složení a vlastnosti. Postupem času lékaři zjistili, že při podávání těchto léků v různých kombinacích je protivirový účinek vyšší. Na druhou stranu se po krátké době projevil nepříznivý efekt rezistence, podobně jako je tomu u léčby bakteriálních chorob antibiotiky.

Jak zabránit přenosu HIV

Pro přenos viru HIV je určující jeho přítomnost v krvi a sekretech pohlavního ústrojí (sperma a vaginální sekret) nakažených osob. V ostatních tělesných tekutinách, jako jsou slzy, sliny, pot a moč, se za normálních okolností (bez příměsi krve) virus vyskytuje v minimálním množství a pro přenos HIV infekce nemá prakticky význam.
Bezpečný sex

Sexuální přenos HIV představuje v současné době hlavní cestu šíření této infekce. Sliznice pohlavního ústrojí nepředstavují na rozdíl od neporušené kůže účinnou bariéru proti vstupu HIV do organismu. Vzhledem k vyšší vnímavosti sliznice v konečníku je nejrizikovější sexuální praktikou anální pohlavní styk u pasivního partnera. Riziko přenosu HIV významně zvyšuje současná přítomnost jiných sexuálně přenosných infekcí (genitální opar, kapavka, syfilis).

Pro osoby, které nechtějí žít v trvalém vztahu s jedním partnerem, představuje používání bariérových metod ochrany (kondomy či femidom) významné snížení rizika přenosu HIV infekce. Nicméně i v takových případech je nutné pečlivě zvážit výběr sexuálních partnerů.

Další možnosti přenosu

K přenosu HIV infekce „krevní cestou“ docházelo zvláště na počátku pandemie často v souvislosti s poskytováním zdravotní péče (podávání krve a krevních derivátů obsahujících virus HIV, popř. používání nesterilních nástrojů).

Vzhledem k povinnému vyšetřování krve od dárců a nutnosti důsledného dodržování zásad dezinfekce a sterilizace je v současné době možnost přenosu HIV infekce v rámci zdravotnických zařízení prakticky vyloučena. Významnou roli však stále hraje šíření infekce mezi injekčními toxikomany.

Těhotenství

V průběhu těhotenství, především pak během porodu, existuje riziko přenosu HIV infekce z matky na dítě. Za přirozených podmínek se toto riziko pohybuje kolem 20 – 25 %. Nebezpečí přenosu HIV infekce přitom existuje i při kojení. Při využití všech současných možností v oblasti medikamentózní léčby (antivirotika) a způsobu vedení porodu lze riziko nákazy snížit pod 2 – 3 %.

Jak jsou chráněni před HIV zdravotničtí pracovníci?

Osoby s HIV infekcí jsou při vyhledání zdravotnické péče povinny informovat ošetřující personál o své HIV pozitivitě, stejně tak i ostatní osoby, kterým by hrozilo nakažení (sexuální partneři, ostatní osoby v těsném kontaktu, např. při krvavém poranění apod.).

Během vyšetřování a ošetřování HIV pozitivních pacientů nehrozí přenos HIV infekce, pokud jsou důsledně dodržovány zásady bezpečnosti. Dojde-li při provádění invazivních zákroků k poranění kontaminovaným předmětem (jehla, skalpel apod.) nebo k zasažení sliznice infekčním materiálem, je třeba zahájit preventivní opatření.

Jaká jsou preventivní opatření, pokud došlo ke kontaktu s HIV
Ochrana spočívá zejména:
v řádném ošetření poranění včetně dezinfekce;
v podávání antiretrovirotik, která se obvykle užívají po dobu jednoho měsíce.

Prostřednictvím těchto opatření lze snižovat i riziko infekce po pohlavním styku s nakaženou osobou. Účinnost ochrany je však nižší. Antiretrovirotika jsou trvale k dispozici v regionálních AIDS centrech při infekčních odděleních krajských nemocnic (Praha – FN Na Bulovce, Ústí nad Labem, Hradec Králové, Ostrava, Brno, České Budějovice, Plzeň). Na těchto pracovištích jsou také odborníci, kteří mohou v případě nutnosti poskytnout konzultaci.

Život s HIV infikovaným jedincem v rodině a ve společnosti

Rodina a přátelé by měli být pro HIV pozitivního člověka významnými spojenci, kteří mu poskytují podporu, porozumění a upevňují vědomí vzájemné pomoci.
Především je nutné mít důležité informace o možnostech přenosu infekce HIV a vědět, jak se účinně bránit nákaze.

Život podle pravidel

Aby HIV infikovaný člověk nenakazil lidi ve svém okolí, musí dodržovat určitá pravidla. V běžném životě to znamená dodržování základních hygienických návyků, kterými by se měl řídit každý člověk.
Pokud jde o sexuální přenos, lze mu zabránit pouze abstinencí nebo správným používáním kondomu.
Prevencí přenosu infekce HIV z matky na její plod jsou speciální léčebné postupy, které využívají v AIDS centru FN Na Bulovce.
Úzký a trvalý kontakt související s běžným každodenním životem nevede k přenosu HIV.

Začlenění do společnosti

V současné době neexistuje žádný důvod, proč by člověk infikovaný HIV měl být vyloučen ze své rodiny či pracovního prostředí, pokud striktně dodržuje základní pravidla. Absence rodinného prostředí může významně ovlivnit samotný průběh onemocnění, ztráta zaměstnání zase může mít závažný ekonomický dopad pro člověka s HIV.

Na druhé straně odmítavé postoje spolupracovníků mohou vést k zatajení diagnózy se všemi důsledky.

Základní pravidla

1. Jak se chránit při poskytnutí první pomoci při krvavém zranění:
a) použijte latexové rukavice,
b) dbejte, abyste se nepotřísnili krví HIV pozitivního člověka,
c) použité rukavice a ostatní potřísněný materiál vložte do uzavřeného plastového sáčku a vyhoďte do odpadků nebo spalte.

2. Co udělat s rozlitou krví nebo jinými tělními tekutinami:
Vždy pracujte v latexových rukavicích:
a) na rozlitou krev nebo jinou tělní tekutinu nasypte chloramin nebo podobný dezinfekční prostředek (Savo),
b) místo přikryjte papírovým ručníkem nebo kapesníkem, a pokud to je možné, nechte dezinfekci působit 10-15 min.,
c) pak krev či jiné tekutiny v rukavicích odstraňte, odpad vložte do plastového sáčku a vyhoďte do odpadků,
d) pokud byl úraz způsoben ostrým předmětem, vložte jej do pevného obalu a vyhoďte,
e) oděv potřísněný krví nejprve namočte ve studené vodě (je vhodné přidat dezinfekční prostředek, např. Savo), pak vyperte při vyšších teplotách.

3. Na co je dále třeba myslet:
a) každé říznutí nebo krvavé škrábnutí u HIV pozitivní osoby je nutno krýt obvazem, dokud se nezahojí,
b) žiletky, zubní kartáčky a ostatní nástroje určené k péči o tělo, kterými se lze zranit, s HIV pozitivním jedincem nikdy nesdílíme.

4. Čeho není třeba se bát:
a) nádobí použité HIV pozitivní osobou lze umývat normálně spolu s ostatním nádobím,
b) virus se nepřenáší přes prkénko na záchodě,
c) přátelské políbení na tvář a běžný společenský styk jsou zcela neškodné.

Máte vážnou obavu, že jste se nakazili virem HIV?

Měli jste románek na jednu noc s neznámým „cizincem”? Partner vám oznámil, že je HIV pozitivní? Poranili jste se o injekční jehlu na lavičce v parku? Stali jste se obětí znásilnění
a nyní máte strach, zda jste se nenakazili virem HIV? Nechte se testovat!

Kdy a kde se nechat testovat?

V případě, že jste měli dobrovolně před několika dny či týdny nechráněný sexuální styk
s osobou, která by mohla být potenciálním nosičem viru HIV, pravděpodobně vám nezbývá nic jiného než přečkat dva až tři měsíce nejistoty a pak si nechat udělat test v nejbližším AIDS centru nebo v některém z dalších testovacích míst.

Podrobný seznam testovacích míst naleznete na webových stránkách  http://www.aids-hiv.cz/kdehledatpomoc.html. Zároveň můžete využít bezplatnou Linku pomoci AIDS 800 144 444.

Proč je nutné čekat?

Aby byl test spolehlivý, je nutné být trpělivý a počkat několik týdnů. Teprve po 2-3 měsících od nákazy virem HIV lze totiž laboratorním vyšetřením spolehlivě prokázat HIV protilátky nebo antigen viru HIV. Do té doby nemusí být HIV infekce laboratorním vyšetřením prokazatelná – hovoří se o tzv. „imunologickém okénku“.

Imunologické okénko

V tomto období je infikovaná osoba nositelem velkého množství viru HIV. Při nechráněném sexuálním styku, sdílení injekčních pomůcek a darování krve představuje vysoké riziko pro své okolí.  Proto je nutné během 8-12 týdnů, než budou známy výsledky testu, se chovat tak, jako by člověk byl HIV pozitivní.

Bezprostřední ochrana proti přenosu viru

Pokud od vysoce rizikové události ještě neuběhlo 72 hodin, je tu stále šance rozvoji HIV infekce zamezit prostřednictvím tzv. postexpoziční profylaxe HIV (ochrana proti přenosu viru HIV). Jedná se o podávání protivirových léků, tedy stejných, jaké užívají i HIV pozitivní pacienti. Podání těchto léků je však poměrně drahou, nejistou a rizikovou záležitostí.  Nemusí totiž vždy zabránit přenosu HIV infekce. O postexpoziční profylaxi HIV lze zažádat v AIDS centrech.  Zde také odborníci posoudí, zda je podání léků opravdu nezbytné.

Pokud nejde o znásilnění či jiný trestný čin (bodnutí infikovanou jehlou), hradí toto preventivní opatření plně samotný žadatel. Je třeba počítat s úhradou minimálně 15 000 až 30 000 Kč. Podávání léků nezabrání stoprocentně infekci, jen sníží riziko přenosu.

Dalším problémem je poměrně špatná snášenlivost protivirové terapie, která plyne z častých vedlejších nežádoucích účinků, které jsou někdy i dost závažné (může například podpořit rozvoj cukrovky). Přestože v západních zemích existují zkušenosti s podáváním preventivních léků po jednorázovém nechráněném pohlavním styku, nelze předpokládat, že se taková možnost stane běžnou formou prevence. Přece jen kondom je levnější, má méně nežádoucích účinků, a když se správně používá, je spolehlivý.

Péče o HIV pozitivní ženy a děti

Ženy tvoří méně než pětinu osob infikovaných HIV v ČR. U některých z nich byla HIV pozitivita diagnostikována při sérologickém screeningu v těhotenství, jiné měly zjištěnu HIV infekci po kontaktu s HIV pozitivním mužem či na základě odběru iniciovaného z různých dalších důvodů, v nejhorším případě až po objevení klinických příznaků nemoci.

Vyšetření, léčba i celková péče mají u HIV pozitivních žen své specifické rysy. Situací, která vyžaduje mimořádnou pozornost, je HIV infekce u těhotných, protože ohrožuje nejen ženu, ale i dosud nenarozené dítě. Naštěstí existují taková opatření, která účinným způsobem omezí riziko přenosu infekce na plod, resp. novorozence.

Patří k nim podávání antiretrovirových léků ženě i novorozenci, vedení porodu císařským řezem a vynechání kojení. O ženy pečují společně lékaři různých specializací – infektologové, specialisté na AIDS, gynekologové. Infekce HIV u dětí je u nás zatím raritou.

Odborná spolupráce:
Doc. MUDr. Marie Staňková, CSc.
MUDr. Hanuš Rozsypal, CSc.
AIDS centrum Fakultní nemocnice Na Bulovce