Jaké jsou změny v očkovacím kalendáři malých dětí od 1. ledna 2018?
Hlavními změnami v povinných očkováních dětí je snížení počtu dávek u očkování hexavakcínou ze čtyř na tři, snížení počtu dávek u očkování proti dětské obrně z pěti na čtyři a stanovení horní hranice pro očkování proti spalničkám, zarděnkám a příušnicím a také posun druhé dávky tohoto očkování do vyššího věku. Ke všem těmto změnám došlo v důsledku novelizace vyhlášky o očkování proti infekčním nemocem.
Očkovací program začíná hexavakcínou, která děti chrání proti záškrtu, tetanu, dávivému (černému) kašli, hemofilovým infekcím, dětské obrně a virové hepatitidě typu B.
Od 1. 1. 2018 se hexavakcínou očkuje ve schématu 2+1, tedy celkem třemi dávkami. Základní očkování se provede v době od započatého 9. týdne po narození dítěte dvěma dávkami hexavalentní očkovací látky v průběhu prvního roku života dítěte, podanými v intervalu dvou měsíců mezi dávkami, a třetí dávkou mezi 11. a 13. měsícem věku dítěte. Jen u nedonošených dětí se očkování provede třemi dávkami očkovací látky v intervalech nejméně jednoho měsíce a čtvrtou dávkou podanou s odstupem nejméně 6 měsíců.
Děti ohrožené, splňující stanovená indikační kritéria, jsou navíc očkovány už v prvním měsíci života proti tuberkulóze. U nich se pak základní očkování hexavalentní očkovací látkou provádí ve schématu 2+1 od započatého 13. týdne po narození, vždy však po zhojení postvakcinační reakce po očkování proti tuberkulóze.
Přeočkování proti záškrtu, tetanu a dávivému kašli se nadále provádí v době od dovršení 5. do dovršení 6. roku věku dítěte a následně ještě spolu s aplikací čtvrté dávky očkování proti přenosné dětské obrně od dovršení 10. do dovršení 11. roku. Tím, že se proti šesti chorobám včetně dětské obrny očkuje již jen třemi dávkami, nikoli čtyřmi, odpadla pátá dávka očkování proti dětské obrně.
Děti se již také nepřeočkovávají proti tetanu v době mezi 14. a 15. rokem věku; přeočkování proti tetanu se provádí ve věku mezi 25 a 26 lety a další přeočkování má následovat vždy po každých 10–15 letech.
Dále jsou děti povinně očkovány proti spalničkám, zarděnkám a příušnicím. Základní očkování se provede nejdříve první den 13. měsíce po narození, nejpozději však do 18. měsíce věku dítěte. Druhá dávka očkovací látky proti spalničkám, zarděnkám a příušnicím se podá od dovršení 5. roku do dovršení 6. roku věku dítěte. Došlo tedy k výraznému posunu a zpřesnění – dosud se očkovalo od prvního dne 15. měsíce a bez stanovené horní hranice, druhá dávka se pak podávala za 6–10 měsíců po podání první, případně i později.
Ve vyhlášce již není obsaženo pravidelné (tedy povinné) očkování dětí proti pneumokokovým nákazám; očkovány byly rizikové skupiny dětí s konkrétními zdravotními indikacemi, vymezenými vyhláškou. Děti, a to všechny, je však možno proti pneumokokům očkovat podle zákona o veřejném zdravotním pojištění. Očkování je hrazeno, pokud všechny dávky očkovací látky byly aplikovány do 7. měsíce věku pojištěnce, a hrazeno je pak též přeočkování provedené do 15. měsíce věku.
Do novely vyhlášky bylo naopak doplněno, že není-li možné provést pravidelné očkování ve stanovených termínech z důvodu zdravotního stavu dítěte, který vylučuje možnost podání očkovací látky, provede se takové očkování i v pozdějším věku dítěte.
