Chronická spontánní kopřivka
Kopřivka – známá neznámá
Pod jménem kopřivka (latinsky urticaria, z latinského slova urtica – kopřiva) si asi nejčastěji představíme situaci, kdy jsme se jako malí pustili do jahod, snědli jsme jich moc a naše tělo na to reagovalo pupenci na kůži a svěděním. Kopřivka má mnoho tváří. Zejména ta déle trvající, chronická, často pro pacienta znamená vedle dlouhodobých obtíží zasahujících téměř do každé oblasti života, také nutnost absolvovat pověstnou cestu z pohádky O kohoutkovi při hledání příčiny kopřivky a jejího řešení.
Co je to kopřivka
Kopřivka podle lékařů patří mezi 20 nejčastějších kožních onemocnění.[i] Kopřivka se projevuje především velkými pupenci (pomfy) na kůži. Pupence jsou velmi svědivé, až do pocitu pálení. Pomfy se stěhují z místa na místo, konkrétní pupenec většinou do 24 hodin mizí a nezanechává po sobě stopy, není-li rozškrábán.
Pupence mohou být načervenalé, ve středu bledší. Může je ve 20 – 30 % případů provázet i angioedém (otok) ve hlubších vrstvách kůže nebo sliznic – především rtů, víček nebo pohlavních orgánů. I angioedém svědí.[ii] Zmizí většinou v průměru do 72 hodin od výskytu.
Přesná česká data o výskytu onemocnění neexistují, protože není povinnost tuto diagnózu hlásit. Odhaduje se, že každý pátý člověk na světě se během svého života s nějakým druhem kopřivky potká.[iii] Maximum výskytu chronické kopřivky je mezi 20. a 40. rokem věku. Výskyt je téměř dvojnásobně vyšší u žen než u mužů.[iv]
Jaké druhy kopřivky známe
Lékaři dělí kopřivky na akutní a chronické. Akutní kopřivka trvá obvykle několik hodin nebo dnů, často se u ní uplatňují mechanismy imunologické přecitlivělosti a s větší pravděpodobností se najde spouštěcí příčina.
My se budeme zabývat především chronickou kopřivkou. Ta trvá déle než 6 týdnů, často však může trvat i několik měsíců či let.
Klasifikace chronických kopřivek je obtížná, protože nejde vždy jednoznačně prokázat jejich příčinu. Zpravidla dělíme chronické kopřivky na spontánní (kde neexistuje jednoznačný zevní vyvolávací faktor, příčiny tak mohou být známé či neznámé) a na ty indukovatelné (nebo také inducibilní), kde tělo reaguje na nějaký konkrétní zevní podnět (například na chlad, tlak, teplo nebo fyzickou zátěž).
Jak kopřivku diagnostikujeme
Diagnostikovat kopřivku jako takovou bývá poměrně snadné. Nalézt její příčinu však může být někdy velmi obtížné. Může jí vyvolávat velké množství faktorů zevního i vnitřního prostředí nebo jejich různé kombinace. Dá se říci, že čím déle kopřivka trvá, tím je složitější diagnostikovat její původ.[v] K základním diagnostickým postupům patří důkladná anamnéza na základě rozhovoru s pacientem a pak rutinní laboratorní vyšetření, které zahrnuje krevní obraz a sedimentaci či změření CRP (zánětlivý faktor). Tento základní panel může být doplněn i o další metody jakými jsou fyzikální kožní testy (na teplo, chlad, apod.), kožní testy s alergenem (prick testy), diagnostické diety, histologické a imunofluorescenční vyšetření a další.
Pacient, který má příznaky chronické kopřivky (tedy svědivé pupence, angioedém nebo obojí), by měl určitě kontaktovat svého nejbližšího dermatologa, který mu může pomoci problém řešit.
Jak s kopřivkou žijí pacienti
Pro pacienty představuje život s chronickou kopřivkou nejen psychickou zátěž. Jak již bylo napsáno, příznaky se objevují velmi neočekávaně. Pacient nikdy neví, zda bude mít „pouze“ pupence nebo zda se mu případně přidá i angioedém. Kopřivka má proto vliv na jeho každodenní činnosti – člověk se může hůře soustředit, špatně spát, cítit se unavený. Jeho sociální funkce ve společnosti mohou být omezené – kopřivka může mít vliv na jeho schopnost navazovat a udržovat vztahy.[vi]
Pan Pavel má chronickou kopřivku již od roku 2005. Nejdříve se zdálo, že se jedná o potravinovou alergii. Kopřivka se totiž objevila poprvé, co konzumoval kořeněný tatarský biftek a on měl pocit, že to musí mít souvislost. Další výskyt už následoval zcela bez příčiny a on se rozhodl navštívit svého alergologa. Základními alergologickými testy byla vyloučena běžná alergie a pacient byl zaléčen antihistaminiky. Přesto se kopřivka v nepravidelných intervalech opakuje, čas od času provázená otokem rtů. Pan Pavel si bohužel na kopřivku musel zvyknout. Ještě zvažuje, že navštíví specializované dermatologické pracoviště, kde by mu mohli poskytnout více informací.
—————————————————————–
Reference:
CZ1403192453/03/2014
Obrázek A a B byl převzat z O’Donnell, B.F., Urticaria: impact on quality of life and economic cost. Immunol Allergy Clin North Am, 2014. 34(1): p. 89-104, další obrázky pak z osobního archívu profesora Arenbergera.
[i] Viktorinová, M., Kopřivka v ordinaci praktického lékaře. Medicína pro praxi, 2010. 7(12): p. 475-484
[ii] Viktorinová, M., Kopřivka v ordinaci praktického lékaře. Medicína pro praxi, 2010. 7(12): p. 475-484
[iii] Maurer, M., et al., Unmet clinical needs in chronic spontaneous urticaria. A GA(2)LEN task force report. Allergy, 2011. 66(3): p. 317-30.
[iv] Maurer, M., et al., Unmet clinical needs in chronic spontaneous urticaria. A GA(2)LEN task force report. Allergy, 2011. 66(3): p. 317-30.
[v] Viktorinová, M., Kopřivka v ordinaci praktického lékaře. Medicína pro praxi, 2010. 7(12): p. 475-484
[vi] O’Donnell, B.F., Urticaria: impact on quality of life and economic cost. Immunol Allergy Clin North Am, 2014. 34(1): p. 89-104