Nová antikoagulační léčba je přínosem v léčbě žilní trombózy i fibrilace síní. Zahájí i novou éru léčby po infarktu myokardu
Fibrilace síní se častěji vyskytuje u mužů než u žen, přičemž 70 % nemocných je starších 65 let. Riziko cévní mozkové příhody u nemocných s FS je asi pětinásobné.
Potíže s fibrilacemi síní řeší antikoagulační léčba, která prodlužuje život. Základem léčby do roku 2010 bylo podávání warfarinu. Vyžaduje však přísnou monitoraci. V současnosti se pro léčbu používají nové léky a k tomu se vyjadřuje profesor Jindřich Špinar, z FN Brno : „American Heart Association označila studie s léky, které mají nahradit warfarin u nemocných s fibrilací síní, za jeden z 10 nejvýznamnějších objevů roku 2010. Tyto nové léky na „ředění“ krve jsou podle klinických studií účinnější a bezpečnější než warfarin. Pro pacienta je rovněž důležité, že nedochází ke kolísání účinku a tím je zaručena stále účinná léčba bez nutnosti pravidelných kontrol účinnosti pomocí laboratorních testů.“
AUDIO: Fibrilace siní trápí mnoho Čechů. Rizikem je sraženina, která může ohrozit mozek. Nový lék, který je proti srážení, nemá vedlejší škodlivé účinku, co k tomu říká profesor Jindřich Špinar, z FN Brno.
Základem léčby infarktu myokardu je dnes tzv. angioplastika, případně zavedení stentu (výstuže tepny). Aby se ošetřené místo znovu neucpalo, je třeba podávat tzv. antiagregační léčbu. „Pojmy antiagregační a antikoagulační jsou si velmi podobné, protože oba znamenají protisrážlivé účinky, antiagregační v tepenném řečišti a antikoagulační v žilním řečišti. Posledních dvacet let je ve znamení hledání účinnější antiagregační léčby, přičemž se u nemocných stalo velmi zajímavou otázkou sledování účinku perorálních antikoagulancií. Vznikl tedy nový pojem „triple terapie“, což znamená léčbu oběma klasickými preparáty na agregaci destiček + malou dávku antikoagulačního léku. Tato terapie již byla schválena European Medicines Agency (EMA) a pravděpodobně zahájí zcela novou éru antiagregační léčby po infarktu myokardu,“ popisuje profesor Špinar.
Trombo-embolická nemoc vzniká za přítomnosti trombu (krevní sraženiny) v žilním řečišti, kde působí částečnou nebo úplnou překážku žilnímu toku. Stav se komplikuje uvolněním trombu do plicních cév, vzniká plicní embolie. Trombózy žil jsou nejčastěji v oblasti dolních končetin a pánve. Projevují se otokem, bolestí či napětím v končetině, případně změnou barvy. Docentka Debora Karetová, z II. interní klinikyVFN popisuje možnosti léčby: „Cílem léčby žilní trombózy je zabránit plicní embolizaci (vycestování trombu), maximálně žílu zprůchodnit (čímž bráníme vzniku potrombotického syndromu na končetině) a zabránit časné recidivě trombózy. Podáváme tzv. antikoagulační léky (heparin, warfarin nebo lék ze skupiny tzv. nových antikoagulancií) nebo trombolytikum. Vývoj léků k prevenci a léčbě trombembolismu v posledních několika letech je ve znamení zavádění nových perorálně účinných antikoagulancií, označovaných často zkratkou NOAC (new oral anticoagulants). Výhodou je možnost léčby i v akutní fázi tabletou bez nutnosti laboratorní monitorace (krevní odběry nejsou nutné).“
AUDIO: Lépe než léčit již vzniklou žilní trombózu je jejímu vzniku předcházet. Jak vzniká, co může způsobit a jak ji zneškodnit?… to už vysvětlí docentka Debora Karetová, z II. interní kliniky VFN v Praze.
