Nevěříte nemocniční stravě? Nutriční terapeut pomůže – nebojte se zeptat.
Jdete do nemocnice na nějaký operační zákrok, ať už se slinivkou, žlučníkem či zády? Po příjmu s ošetřujícím lékařem, nezapomeňte vše zkonzultovat i s nutričním terapeutem. Budete poučeni o skladbě jídla, co vám návštěvy mohou nosit za jídlo a důvody proč tomu tak je. Jaká je současná praxe v českých nemocnicích? To vše vám vysvětlí vrchní nutriční terapeutka a zakládající členka České Asociace Sester, která se významně podílela na vzniku Sekce dietních sester (nyní nutričních terapeutů) a od jejího vzniku do roku 2010 byla její místopředsedkyní, Tamara Starnovská.
Kvalita stravy v nemocnici bývá předmětem nejčastějších diskusí a stížností. Je logické, že při velkokapacitním vaření není možno uspokojit individuální chutě. Přesto ve většině nemocnic v ČR je v současné době již dostatečně kvalitní systém přípravy stravy, který by měl být pro daný účel uspokojivý. Požadujete-li vyšší standard stravy, a nemáte-li dietní omezení, neváhejte požádat vaši ošetřující sestru či nutričního terapeuta o nabídku z nadstandardní stravy (za poplatek), je mnoho nemocnic, které takovou službu mají. Ve všech nemocnicích by Vám měli být schopni na požádání zajistit vegetariánskou stravu či stravu s vyloučením vepřového masa.
Nezapomeňte, že v průběhu hospitalizace i po ní máte možnost konzultovat vaši stravu s nemocničním nutričním terapeutem.
Mnohem významnější než chuť stravy je její „bezpečí“. Nezapomeňte seznámit přijímajícího i ošetřujícího lékaře s tím, že máte nějakou alergii na potraviny – tuto informaci dejte i ošetřující sestře a obvykle není na škodu ji i napsat na lístek položený například na váš noční stolek. „Navíc je vhodné při jakémkoli podezření, že podaná strava by mohla obsahovat potravinu, na kterou jste alergičtí, ihned požádat o konzultaci sestru či nutričního terapeuta – opatrnosti nikdy není dost“ dodává nutriční terapeutka Tamara Starnovská, zakladatelka České asociace sester.
Pokud pacientům do nemocnice jejich blízcí přinášejí stravu, je nutné, aby se tak dělo po konzultaci s ošetřujícím lékařem – některé potraviny mohou být nevhodné vzhledem k onemocnění, či vzhledem k lékům, které pacienti užívají. „Nemocnice musí zajistit prostor pro ukládání potravin podléhajících zkáze (lednici), současně má ale právo prošlé, poškozené či jinak rizikové potraviny s vědomím pacienta zlikvidovat“ uzavírá Tamara Starnovská za Českou asociaci sester.
Důvěřuj, ale…
I při veškeré snaze o poskytování kvalitní a bezpečné péče je nemocnice natolik složitým „organizmem“, že se nemůže vyhnout případným rizikům. K tomu, aby jich bylo co nejméně, můžete přispět i vy. Snažte se klást lékařům i sestrám co nejvíce dotazů (například na to, jaké léky vám sestra podává, za jakým účelem vám odebírají krev apod.). Nespoléhejte na to, že se případná informace o nějaké rizikové okolnosti vašeho zdravotního stavu (například alergie na konkrétní lék), kterou jste sdělili při přijetí, dostane ke každému ze zdravotníků, kteří o vás pečují – upozorněte je třeba i opakovaně!
„Je užitečné, když si budete zapisovat, jaké informace vám jednotliví lékaři či sestry podali a kdy to bylo. Jednak vám to pomůže si všechna sdělení zapamatovat a případně
o nich informovat své blízké“ říká náměstkyně ředitele ÚVN Mgr. Lenka Gutová, MBA z České asociace sester. „Fakt, že si činíte poznámky při rozhovoru s ošetřujícím lékařem, má i svůj psychologický dopad – personál má pak snahu pracovat ještě precizněji“ uzavírá Lenka Gutová, členka sekce managmentu v České asociaci sester. Společným cílem je spokojenost pacientů a poskytování kvalitní a bezpečné péče. Při nespokojenosti se obraťte na vedení oddělení, vedení nemocnice či na odbor zdravotnictví Krajského úřadu nebo ČLK. Záleží na důvodu nespokojenosti.
Nutriční terapeuti pomáhají lékařům i při léčbě pacientů s onemocněními, kde je příslušná dieta podstatnou součástí léčby (například cukrovka – diabetes mellitus). Odborníci na léčebnou výživu a stravování za vámi mohou přijít na základě upozornění vašeho lékaře či ošetřující sestry. Buď to, že vás čeká operace, kde je nutná konzultace či z důvodu pravděpodobně nedostatečné (či nadměrné) váhy. Důležitý bude rozbor vašeho jídelníčku a snaha vám navrhnout způsob, jak výživu zlepšit.
Jídelní lístky jsou sestavovány pro diety, používané v daném zařízení. Spektrum se liší podle léčených diagnóz i typu oddělení. Obvykle se sestavují na třítýdenní období. Počet diet základních (všude se vyskytujících) je asi 5-6, ale jen jejich varianty mohou počet zvýšit například na 15. Pokud jde o sortiment diet i s jejich modifikacemi může jich běžně být více než 30. „Zhruba třetina pacientů potřebuje nějakou specifickou modifikaci diety“ říká z České asociace sester Tamara Starnovská, a dodává, že speciálně sestavenou dietu je třeba řešit individuálním dietním režimem. Další úpravy se pak kombinují s doplňkovou enterální či modulární výživou – to už se jedná o individuální nutriční péči.
Bezpečí na prvním místě!
Nechat si donést hotové jídlo někým zvenku je značně rizikovým postupem. Takto dodaná strava by musela splnit jak pravidla příslušné diety, tak hygienická pravidla. Lze to realizovat po domluvě s nutričním terapeutem, který poradí, co lze konkrétnímu pacientovi přinést, aniž by ho to ohrozilo. Současně musí lékař posoudit případnou vazbu mezi stravou a podávanými léky.
Nevíte si rady, zkuste zde najít odpověď:
Může si pacient, který je na dietě zaplatit „nadstandardní“ stravu?
Nadstandard ve stravování pacientů, kteří mají dietní omezení je docela problematický. Většina nemocných má ordinovánu dietu, což je léčebný prostředek stejně jako lék. Případný nadstandard by tedy musel splnit současně i požadavek dané diety a tím obvykle ztratí pro pacienta význam (pokud můžete mít pouze dušené, nemůžete si vybrat smažený řízek, protože by to poškodilo vaše zdraví). Nadstandardní strava se tedy obvykle využívá pro maminky při delší hospitalizaci před porodem, případně pro pacienty, kteří nemají dietní omezení.
Na kolik jídel denně má pacient nárok? V současnosti také většina nemocnic přechází na studené večeře…
Počet denních jídel i počet teplých večeří je dán vnitřním předpisem zařízení. Obecně platí, že je podávána strava nejméně 3x denně, u diet s druhou večeří pak obvykle
6x denně. Základním pravidlem je zajištění adekvátní nutriční hodnoty stravy pro pacienta v přiměřeném počtu denních dávek, není tedy nějak striktně stanoveno, kolik jídel má být podáváno.
Pokud je se stravou nespokojen, komu si může postěžovat?
Rozhodně ošetřujícímu personálu – sestře, lékaři, další formou je vyžádat si konzultaci s nutričním terapeutem.
Jakékoliv potíže s příjmem potravy (kousání, špatná sebeobsluha, nechutenství) ihned oznamte sestře!
Je povinností zdravotníků sledovat, jestli pacienti skutečně jedí a dodržují pitný režim? Často se mluví o podvýživě v nemocnicích…
Ano, povinností ošetřujícího personálu je mimo jiné sledovat i příjem stravy a tekutin u pacientů. Formou záznamu je to obvyklé u pacientů, kteří nejsou schopni sníst či vypít podávané jídlo a nápoje. Záznam skutečné konzumace je využíván pro doplnění potřebných dávek z dalších zdrojů.
Každý pacient by měl být v pravidelném intervalu zhodnocen mimo jiné i z hlediska nutričního rizika. Jde tedy o dva druhy sledování – průběžné (sledováním aktuálního stavu) a v pravidelném intervalu opakované screeningové (formou jednotného dotazníku).
Na koho se má návštěvník obrátit, pokud zjistí, že jeho příbuzný/známý sám nejí a nikdo se tím nezabývá, stěžuje si na hlad apod.
Pokud sám pacient či jeho rodina nějaký problém vidí, je dobře, když to s ošetřujícím personálem rovnou řeší. Samozřejmě lze kontaktovat i nutričního terapeuta, ale přímo na místě je nejrychlejší informovat ošetřující sestru a lékaře.
Jak je to s využíváním různých náhražek, umělých přísad, instantních směsí, polotovarů apod. v nemocničních kuchyních?
Jejich využití je dáno pravidly diety, pro stravu běžnou (dieta 3 – bez omezení) není problém použít například instantní bramborovou kaši, pro některé jiné diety to možné není. Vždy je na nutričním terapeutovi, který odpovídá v daném zařízení za pravidla stanovená pro výrobu diet a sortiment použitelných surovin, aby zhodnotil možnosti využití takových výrobků. Nelze tedy využívat cokoliv bez rozmyslu, na druhé straně některé instantní výrobky umožní připravit pokrm v potřebném množství a čase (představte si třeba 800 porcí bramborové kaše k obědu ve 12 hodin, při výrobě z neoloupaných brambor).
Někdy si pacienti stěžují na to, že jídlo se k nim dostane chladné. Mají právo požádat o její přihřátí?
Samozřejmě. Nedostatečně teplá strava může být příčinou hladovění (pacient ji z toho důvodu nesní).
Na oddělení musí být k dispozici volně přístupný nápoj. „Nemocniční“ čaj ale nemá dobré jméno, zlepšila se jeho kvalita?
Sortiment nápojů je obvykle také dán charakterem oddělení. Tak jak se sortiment čajů vyvíjí, mohou být k dispozici různé varianty a obvykle se i střídají (například různé varianty ovocných a černých). Není tedy již dlouho pravda, že by byl všude jeden druh. Je obvyklé i to, že pacienti využívají další druhy nápojů a návštěvy jim mnohé nápoje přinášejí. Osobně preferuji pití běžné vody jako základního nápoje.
Strava v nemocnicích by měla splňovat požadavky na zdravou výživu, zkušenosti ale bývají jiné…
Je velmi ošidné aplikovat představy o „zdravé výživě“ na nemocniční stravování. Například celozrnné pečivo je považováno za příklad zdravé výživy, ale pro ležícího pacienta může jeho konzumace znamenat značné zažívací problémy. Nemluvě o skutečnosti, že pacient s umělým chrupem ho obvykle nemůže ani pokousat.
Základním požadavkem pro stravování nemocných je zajistit pacientům takové stravování, aby jim dodalo potřebné živiny v takové formě, kterou jsou schopni zkonzumovat. K tomu patří i respektování stravovacích zvyklostí. Proto se i nově zařazené pokrmy sledují s ohledem na jejich skutečnou konzumaci – například pokud připravíme vločkovou kaši s pracharandou a dvě třetiny jí skončí v odpadu, je třeba se zamyslet, zda jí i nadále budeme připravovat.
Nemocní lidé potřebují více vitamínů, to jim nemocniční strava také nedodává…
Ano, obecně lze říci, že strava připravovaná v nemocnicích obvykle nesplňuje potřebné dávky vitamínů a některých dalších složek (například nenasycených mastných kyselin). Je to dané jak možnostmi výroby tak dietním omezením (například nelze podávat čerstvé ovoce, nebo jen jeden druh), případně interakcí s léky. Při delší hospitalizaci je proto potřebné zvážit i tuto složku nutričního zajištění a případné nedostatky adekvátně doplnit.
Další zdroje: www.cnna.cz a www.mzcr.cz – Kniha bezpečí, Rádce pacient
Tamara Starnovská je zakládající členkou České Asociace Sester (ČAS), významně se podílela na vzniku Sekce dietních sester (nyní nutričních terapeutů) a do roku 2010 byla její místopředsedkyní. Je členkou disciplinární komise ČAS, pracovní skupiny pro kvalitu ČAS, autorkou standardu kvality ČAS Výživa hospitalizovaných. Aktivně se podílí na spolupráci s EFAD (evropská organizace odborných společností nutričních terapeutů) a za ČAS je spoluřešitelkou grantového projektu EU DIETS, který se zabývá vytvořením rovných podmínek vzdělávání nutričních terapeutů v rámci EU a jejich prosazováním na národní úrovni.
