Rakovina prostaty a psychika: Co muži při onemocnění prožívají a jak jim můžeme pomoci?

Nad 50 let je u jednoho muže z jedenácti pravděpodobnost, že právě jemu bude diagnostikována rakovina prostaty. Onemocnění se ale neprojevuje jen fyzicky, ale výrazně zasahuje také psychiku – a to nejen nemocného, ale i jeho okolí.

Karcinom prostaty může vzniknout u každého muže, který má aktivní produkci pohlavních hormonu testosteronu. Důležitou roli hraje i dědičnost. Pokud rakovinou prostaty trpí otec nebo bratr, riziko vzniku onemocnění se u mužů dvakrát zvyšuje.

Nelze mu předcházet a v počátečních stádiích nemoci se často nerozpozná. Prevencí je zdravý životní styl: zvýšený příjem ovoce, zeleniny, ryb, omezení červeného masa a živočišného tuku, nekouřit, nepít alkohol, apod. A také se zaměřit na včasný záchyt onemocnění ve fázi, kdy jej ještě lze vyléčit.

AUDIO: O rakovině prostaty pohovoří MUDr.Marcela Koudelková ze společnosti Astellas.

Psychika u nemocných s rakovinou

Nádorové onemocnění zasahuje člověka zcela nepřipraveného. Co se děje s mužem, když je mu oznámeno, že má rakovinu? „Mezi prvními reakcemi se setkáváme s pochybností: „To nemůže být přece pravda. Nemohli jste se zmýlit?“. Dostaví se sklíčenost, zoufalství, vztek, nervozita. Již pouhé slovo rakovina vyvolává v mužských představách strach. Člověk má pocit, že ten zmatek v sobě nemůže vydržet, ale v této situaci je to úplně normální a hlavně přechodný stav,“ uvádí doc. PhDr. Dr.phil. Laura Janáčková, CSc., docentka klinické psychologie VFN.

Nastupuje pocit napětí a následně psychická labilita, kdy je na jedné straně odhodlání vše překonat a na druhé mnoho podob strachu. Strach ze smrti, opuštění, strach z bolesti, utrpení, strach ze stigmatizace, ze ztráty výkonu, ze ztráty mužství, obavy o dopad na partnerský vztah a podobně. „Schopnost zabezpečit rodinu a ochránit ji je vždy v popředí zájmu normálního muže,“ popisuje doc. PhDr. Dr.phil. Laura Janáčková, CSc.: „Závažná, život ohrožující nemoc však v mnohém ovlivňuje schopnost poskytnout partnerce a rodině ochranu a tím má zásadní vliv na mužské sebevědomí,“ dodává.

Karcinom prostaty je zrádný v tom, že se často zjistí náhodně. Na základě záchytu zvýšené hladiny prostatického specifického antigenu (PSA) v krvi. Karcinom prostaty také zasahuje do sebehodnocení muže. Ohrožuje totiž jeho sebevědomí a intimitu. „Sebevědomí muže je tvořeno složkou výkonu a dále tím, co jsem dokázal, jaký jsem. Oblast výkonu zasahuje různé oblasti mužova života, avšak sexuální výkon a jeho potence představuje důležitou část vnímání vlastní hodnoty sebe jako muže. Strach ze ztráty sexuální výkonnosti je zcela zásadní prvek ovlivňující psychiku pacienta,“ upozorňuje docentka Janáčková.

Mužský život s rakovinou prostaty nekončí

Pro muže je důležité si uvědomit, že žena vidí funkčnost muže i v jiných hodnotách než je jeho sexuální výkonnost nebo v tom, co konkrétně dokázal. Základním kamenem kvalitního vztahu jsou zcela jiné hodnoty – vzájemná úcta, komunikace, tolerance, láska a porozumění. „Nemocný muž by se měl zamyslet nad svými pozitivy, sebeuvědomění své vlastní hodnoty. Naopak žena by měla být schopná svého partnera podpořit, i když se zrovna nebude chovat tak, jak by si představovala. Jeho chování může být odrazem vzteku na nemoc, nespravedlnost osudu, ale neznamená nenávist ke svým blízkým,“ říká Laura Janáčková.

Vědecké výzkumy prokázaly vztah mezi sociální oporou a uzdravením. Důležité je neuzavírat se do sebe, ale se svou diagnózou se svěřit rodině i blízkým přátelům a zůstat pozitivní. Lékařská věda v současnosti nabízí nové, méně radikální léčebné postupy karcinomu prostaty. Pacient díky nim může žít spokojený život. Rakovina prostaty dnes již neznamená nutně konec sexuálního života, ani konec mužství.

„Celkově pozitivní atmosféra nemůže zcela změnit průběh nemoci, ale značně ovlivní psychickou pohodu nemocného. Pacientovo okolí si musí hlavně uvědomit, že danou situaci nedokáže vyřešit, proto by se o to ani nemělo snažit. Důležité je být na blízku a stát při nemocném,“ říká psycholožka.

Je nutné psychologickou péči o nemocné také rozšířit i o péči o jeho nejbližší, kteří často nevědí, jak být nejvíce nápomocni při zvládání nemoci, která zasáhla jejich rodinu. „Je třeba blízkému pacientovu okolí přiblížit, co a jak může nemocný v jednotlivých fázích léčby prožívat, je třeba je naučit komunikovat o pocitech, je třeba je naučit sdílet a poskytovat porozumění i oporu. V neposlední řadě je také důležitá podpora a psychologická pomoc pro ně samé, neboť i oni mají strach, bojí se o svého muže, tatínka, syna, bratra či kamaráda,“ uzavírá docentka Laura Janáčková.   

AUDIO: V nemoci by neměl být pacient sám, to potvrzuje docentka Laura Janáčková klinická psycholožka.