Kostní dřeň a registr dárců
Transplantace dřeně je výměna špatně fungující krvetvorby, která má své sídlo v dutinách kostí, za zbrusu novou krvetvornou tkáň od zdravého dárce. V naší zemi onemocní každý rok stovky lidí, často mladých lidí a dětí, zhoubnými nemocemi kostní dřeně a uzlin (leukémie, lymfom, myelom, aplastická anémie). Poslední šancí na záchranu může být transplantace kostní dřeně.
Technika odběru
Nejde o žádnou operaci v pravém slova smyslu, žádné „sekání do kostí“. Krvetvorné buňky, které získáme od dárce, jsou nerozeznatelné od normální krve. Dárci se odeberou buď odsátím jehlami z dutiny pánevní kosti, nebo přímo ze žilní krve pomocí speciálního přístroje – separátoru. Pacientovi se darovaná dřeň podá do žíly jako každá jiná transfúze. Kmenové krvetvorné buňky samy krevní cestou samy zaplavou do kostí, kde se uchytí, začnou znovu růst, množit se a v průběhu určité doby obnoví tvorbu zdravých krvinek i dříve ztracenou obranyschopnost těla proti všem infekcím a škodlivinám.
Provedení transplantace a její úskalí
Až potud by to bylo velmi jednoduché. Složitost procesu je v tom, že převést krvetvorné buňky z jednoho člověka do druhého jen tak beztrestně nejde. Přirozenou vlastností a úkolem určitých typů bílých krvinek je bránit svůj organismus proti všemu, co do těla nepatří. Tato jejich schopnost je umožněna individuálně zvláštními tvary bílkovin na povrchu veškerých tělesných buněk i krvinek. Říká se jim tkáňové znaky nebo také transplantační znaky. Tkáňové znaky se musí při transplantaci co možná do detailu shodovat, jinak tělo transplantovanou dřeň buď vůbec nepřijme, anebo se transplantované krvinky sice uchytí, ale postupně začnou tělo svého nositele ničit, protože je vnímají jako „cizí“. Různých kombinací tkáňových znaků mezi lidmi jsou bohužel tisíce a tisíce a najít dárce, který by se pro pacienta „hodil“, je proto nesmírně obtížné.
Tkáňové (transplantační) znaky jsou vrozené: polovinu těchto znaků zdědíme od své matky a polovinu od otce. Proto se shoda nejsnáze najde mezi vlastními sourozenci – pokud ovšem máte to štěstí a se svým bratrem či sestrou zdědíte po matce i po otci právě přesně stejné poloviny znaků a ne zrovna ty opačné, případně jen jednu půlku stejnou a druhou opačnou. Podle snadno odvoditelného pravidla se tak najde pravá – genetická shoda mezi vlastními sourozenci jen se čtvrtinovou pravděpodobností. Rodiče s vlastními dětmi si mohou být navzájem dárcem a příjemcem krvetvorných buněk jen ve zcela výjimečném případě.Co nemocného čeká po transplantaci dřeně
Každopádně „běh na dlouhou trať“. Systém obranyschopnosti organismu se po transplantaci vytváří od samého začátku, jako u ještě nenarozeného dítěte, z nových darovaných krvinek. Po transplantaci se mění kupříkladu i tak charakteristický znak, jako je krevní skupina: pacient po transplantaci získává doživotně krevní skupinu svého dárce.
Úskalí je mnoho, a třebaže je nemocný po transplantaci pod velice pečlivým lékařským dohledem a řadu měsíců užívá léky, které jej mají ochránit a napomoci k postupné stabilizaci stavu, rizika existují. Přesto, pokud se podaří přejít po pomyslné úzké lávce přes rozvodněnou řeku na druhý břeh, na protějším, třeba i vzdáleném břehu čeká uzdravení. Nemocný, který se touto obtížnou cestou vydá, může ztratit, může ale také definitivně vyhrát a překonat chorobu, nad kterou jinak zvítězit nelze.
Jaká jsou procenta úspěšnosti vyléčení (prognóza)
Úspěch transplantace záleží na mnoha věcech: na typu původní nemoci, na její fázi, na výběru dárce, na věku a kondici nemocného a řadě dalších okolností. Obecně lepší výsledky transplantací jsou u dětí a mladých lidí. Postupující vývoj transplantační medicíny a metod podpůrné léčby ale dává nemalou šanci i mnoha lidem ve vyšším věku, kdy byly dříve transplantace nemyslitelné.
Výsledky nepříbuzenských transplantací od mladých dobře vybraných dárců jsou dnes plně srovnatelné s výsledky transplantací s použitím příbuzného dárce.
Bližší informace na www.kostnidren.cz
