Tupozrakost u dětí se dá řešit – musí se ale přijít včas!
Nevšimli jste si někdy u vašeho malého potomka, že často zakopává a naráží do nábytku? Naklání hlavu na jednu stranu? Mne si oči, hodně mrká nebo mhouří oči, jedno oko přivírá? Mívá oči zanícené? Možná i šilhá…
V tom případě pozor! Vaše dítě může být tupozraké – a tu je třeba jednat – upozornit pediatra a pak zajít k očnímu lékaři. Největších úspěchů při léčbě tupozrakosti se dosahuje u dětí diagnostikovaných nejpozději do 4 let, nejlépe ve 2-3 letech. Zanedbání je osudné na celý život.
Co pojem tupozrakost znamená, vysvětluje oční lékař Petr Novák z Refrakčního centra Praha. „Je to funkční postižení oka. Vzniká tím, že se nevytvoří optimální dráha mezi okem a mozkem. Nejčastěji dochází k tupozrakosti proto, že na jednom oku má dítě nepoznanou dioptrickou vadu, anebo je na jednom z obou očí vyšší dioptrická vada než na druhém. Tehdy dochází k porušení vztahu mezi mozkem a okem. Informace, která je přenášena ze slabšího oka do mozku, je mozkem odblokována. Mozek si vybere lepší informaci z lépe vidoucího oka a tu horší zapudí,“ vysvětluje.
Na jedno oko tedy vidí dítě dobře, ale druhým okem mnohem hůře, a proto toto druhé oko vlastně jakoby vyřadí z pozorování a hodnocení viděného světa. „Odborně se této vadě říká amblyopie. Nejčastěji se s ní můžeme setkat u šilhajících dětí.“ Tupozraké dítě se pak nakonec dívá jen jedním okem – tím, které má ostřejší vidění, a druhé oko je vlastně jakoby „zanedbané“.
Příčinou tupozrakosti kromě šilhání nebo vyšší dioptrické vady u jednoho z obou očí může být šedý zákal, úraz oka nebo jiné zrakové postižení. „Zrakové vady jsou dědičné, toho by si měli být rodiče vědomi. Jestliže v rodě existuje dioptrická vada nebo šilhání, pak se totéž může objevit i u potomků,“ upozorňuje lékař Novák. „Je nutné to sdělit lékaři. Ten pak dítě pošle na odborné oční vyšetření.“
Léčba je však zdlouhavá a dětem nebývá zpočátku právě příjemná. Leckterému rodiči postiženého dítěte by se ulevilo, kdyby bylo možné tupozrakost operovat. Avšak odpověď není právě povzbudivá: „Tupozrakost se nedá odoperovat. Ani laserem či jiným způsobem, jak si mnozí mylně myslí,“ říká lékař Novák. Přesto dává naději: Jakmile oční lékař diagnostikuje tupozrakost, přesně zjistí dioptrickou vadu a koriguje ji brýlemi. Po jejich nasazení je nejdůležitější správné zakrývání oka, které lépe vidí, tzv. okluzí neboli okluzorem. „Silnější oko se zakrývá, aby se posílila informace z horšího oka a aby si na to mozek zvykl.“ Dítě je tak nuceno namáhat slabší tupozraké oko. Moderní okluzory jsou pestrobarevné, s veselými obrázky a vrstevníci tak mnohdy na nositele hledí spíš se závistí než s pohrdáním. Další možností je okluze pomocí kontaktní čočky, která není pouhým okem vidět vůbec. Procvičuje ho většinou ambulantně u ortoptičky nebo po určitou dobu v léčebně pro mládež se zrakovým postižením.
Začátky nejsou lehké – je třeba asistence dospělého, neboť dítě se tupozrakým okem špatně orientuje a může se zranit. Často se před druhými dětmi stydí a má snahu okluzor strhnout. Pro rodiče to znamená obrnit se trpělivostí a více se vlastní ratolesti věnovat. Nedívat se na dítě jako na chudinku, ale představit okluzor jako něco žádoucího. Výsledek totiž závisí jedině na důsledném provádění zdánlivě prosté léčby. Tupozraké oko je třeba doblízka namáhat, procvičuje se i hrou: například se stavebnicemi, pexesem, omalovánkami, sestavením lega či puzzle.
Okluzor je zpočátku třeba nosit šest dnů (nikoliv však nocí) v týdnu – a jeden den je pauza. Přitom je nutné dodržet pravidelné kontroly, neboť i dioptrie se během léčby mohou změnit. Odborníci postupně dobu zakrývání snižují.
AUDIO: O tupozrakosti u dětí promluví oční lékař Petr Novák z Refrakčního centra Praha.
