Vakcinace je nejúčinnější nástroj prevence vážných infekčních onemocnění.
Strach z očkování je starý jako samotné očkování. Již v době prvního očkování proti pravým neštovicím se lidé obávali nežádoucích účinků. Vždy ale strach z nemoci převážil nad strachem z očkování. Očkování snížilo výskyt řady nemocí a některé nemoci byly zcela zlikvidovány, jako pravé neštovice a kandidátem je dětská přenosná obrna. Dnes strach z očkování u některých lidí začíná převažovat nad strachem z nemoci. Je to daň za úspěch očkování. Řada nemocí je pod kontrolou, lidé zapomínají na úmrtí, komplikace a následky infekcí. Z těchto lidí se dnes stávají odpůrci očkování. Zatím jich není mnoho, ale způsobují velký hluk na internetu nebo v médiích.
Nemoci, kromě pravých neštovic, ale nezmizely, pro vnímavé neočkované osoby jsou i budou rizikem. Navíc se nyní vyskytují v netypických věkových kategoriích, kde se na jejich diagnózu ani nemyslí.
Vnímavé osoby si tyto infekce mohou přivézt ze zahraničí. Ale i mohou být zavlečeny do ČR jak turisty, tak migranty. Proto je důležité mít na paměti rizika onemocnění u neočkovaných osob.
Celoživotní očkování – praxe všeobecného praktického lékaře
Již dávno neplatí, že praktický lékař přeočkovává pouze proti tetanu, případně očkuje proti chřipce, pneumokokovým infekcím, hepatitidě B u vybraných skupin, nebo zájemců. Dnes praktický lékař může vakcinovat proti dalším infekčním onemocněním, jako jsou pertusse (dávivý kašel), lidský papilomavirus (vyvolávající karcinom děložního hrdla a genitální bradavice), klíšťový zánět mozku, bakteriální zánět mozkových blan, žloutence A, ale i proti dalším chorobám, které se dříve nazývali jako „dětské“: plané neštovice, spalničky, příušnice, zarděnky či záškrt.
Na jedné straně existují doporučení, která lékař by měl dodržovat u takzvaně povinných očkování (hrazených ze zdravotního pojištění), další pak závisí na aktivitě lékaře, jak dovede klientům očkování doporučit. Je důležité informovat i o případných nežádoucích účincích vakcinace. Rovněž je nutné zvážit kontraindikace některých očkování, ať již se jedná o akutní, o nichž rozhoduje praktický lékař, ale i trvalé, většinou na základě posouzení odborného lékaře (neurologa, alergologa, infekcionisty, imunologa apod.).
Zvláštní skupinu pak tvoří očkování před cestou do epidemiologicky rizikových zemí, na jehož indikacích a doporučení se podílí praktický lékař a specializovaná očkovací centra.
AUDIO: Jak vypadá očkování dospělých, odpovídá MUDr. Stanislav Konštacký.
Povinně se očkuje proti devíti nemocem, z nich šest, záškrt, tetanus, dávivý kašel, hepatitida B, haemophilus influenzae a dětská obrna, je v hexavakcíně a pak se celoživotně doočkovává proti tetanu. Další tři, spalničky, zarděnky a příušnice, jsou v trojvakcíně. Děti v riziku se očkují také proti tuberkulóze.
Proti nemocem z očkovacího kalendáře je v ČR očkováno 95 až 98 procent populace. Pro tzv. kolektivní imunitu je důležité, aby podíl neklesl pod 80 procent, pak by se posílila cirkulaci bakterií a virů v populaci. Hrozilo by tak onemocnění těm, kdo očkováni sice jsou, ale imunitu si nevytvořili, a těm, kteří kvůli chronické nemoci očkováni být nemohou.
Praktická dětská lékařka Parvine Gricová z Uherského Hradiště s rodiči mluví o rizicích i přínosech očkování.
AUDIO: Co nám řekla dětská lékařka Parvine Gricová, co zajímá rodiče o očkování svých dětí.
Ve dnech 24. až 30. 4. 2016 probíhá Evropský imunizační týden. Jde o 11. ročník kampaně pro podporu očkování.
