Za hranicemi ČR může hrozit cestovatelům vzteklina

Vzteklina se týká více než 150 zemí světa. Nejrizikovějšími oblastmi jsou Asie, Afrika a Latinská Amerika. Turistům je doporučována prevence ve formě očkování.

Vzteklina  je virové onemocnění, které vždy končí smrtelně. V současné době je neléčitelné. Po proniknutí do organismu se virus množí ve svalových buňkách a poté proniká do nervových vláken, kterými se v organismu dále šíří. V momentě, kdy dojde k napadení nervových vláken, není možné infikované osobě pomoci a umírá.

Příznaky infekce se zpravidla objevují 10 dní až 6 měsíců po nakažení. Délku inkubační doby ovlivňuje hned několik faktorů. Prvním z nich je genotyp viru, následně množství viru vstupující do těla jedince a vzdálenost kousnutí od centrální mozkové soustavy.

Prvním příznakem je horečka, která je doprovázena malátností, zimnicí, nechutenstvím, bolestí hlavy, nespavostí, úzkostí a podrážděností. Následují neurologické příznaky jako je ochablost svalů, permanentní svědění rány, halucinace, dezorientace. V poslední fázi nastává totální paralýza svalů, která má za následek zástavu dýchání. Pacient poté upadá do kóma a následně umírá.

Jak a od koho se člověk nakazí?

Přenašečem vztekliny mohou být všichni savci, ale z 99 % případů se jedná především o psy. V Africe a Asii je převážná většina psů v místních komunitách bez vakcinace. Z domestikovaných zvířat jsou rizikové také kočky, případně skot. Nakažené zvíře se může chovat nestandardně, agresivně a nebo naopak přítulně. Často má pěnu u tlamy.

Další kategorií jsou divoce žijící zvířata jako skunkové, lišky, mývalové, tchoři, hyeny nebo netopýři. Vzteklina přenášená netopýry je častou příčinou úmrtí na toto onemocnění v USA, Kanadě a  stává se zdravotním rizikem v Austrálii, Latinské Americe a Evropě. Pozor by si měli dávat především lidé provozující jeskyňářství.

K přenosu onemocnění nejčastěji dochází slinami nakaženého zvířete, tj. těsným kontaktem s ním. Může jít o kousnutí, ale i škrábnutí či jen olíznutí poraněné kůže člověka.

AUDIO: Veterinární lékařka Monika Skalková, poví, jestli je u nás výskyt vztekliny. Svůj příběh prozradí cestovatel Daniel Přibáň.

Jak onemocnění předejít?

Účinnou prevencí je očkování, které se doporučuje především cestovatelům. V případě, že je jedinec naočkován alespoň jednou v životě, sníží tak riziko vypuknutí onemocnění na minimum. U první vakcinace je třeba podat tři dávky v rozmezí tří až čtyř týdnů. Po uplynutí dvou let se obvykle podstupuje přeočkování.    

Lidem, kteří byli zvířetem poraněni, je třeba ihned podat vakcínu proti vzteklině a imunoglobuliny (protilátky). Ty zabrání rozvinutí příznaků a zachrání tak život nakaženého. Počet dávek vakcíny je v tomto případě vyšší než u preventivního očkování. Lékařská péče a potřebné léky však nemusí být v rizikových oblastech vždy rychle dostupné.  

Jedincům se proto doporučuje vyhýbat se podezřelým zvířatům, nehladit je, nekrmit, neodnášet sebou nemocná zvířata.

Ohroženou skupinou jsou děti, které  častěji navazují  kontakt se zvířaty. Rodiče mnohdy ani neví, že děti byly v kontaktu se zvířetem. Proto by je měly neustále hlídat a kontrolovat.

Pro cestovatele je vždy bezpečnější nechat se naočkovat preventivně před odjezdem do zahraničí. Lidem, kteří jsou preventivně naočkovaní a došlo u nich k infikovanému kousnutí, je poté aplikován nižší počet dávek vakcíny než pacientům, kteří očkování nepodstoupili. Těm je navíc potřeba podat do rány protilátky, které nemusí být vždy v dané oblasti dostupné.  

AUDIO: Profesor Jiří Beran z Centra cestovní medicíny Hradec Králové připomíná, že stále podceňujeme prevenci proti vzteklině.

Světový den boje proti vzteklině – 28.září

Dne 28. září 1895 zemřel francouzský chemik a biolog Louis Pasteur, který jako první identifikoval vzteklinu jako virové onemocnění. Od tohoto roku se na den jeho úmrtí slaví Světový den boje proti vzteklině. Česká republika patří díky několikaleté absenci zvířecí vztekliny mezi oblasti tzv. rabies free.